V Paddocku na mě u jednoho z teamu BMW 1 Challenge čekala plně závodní specifikace vozu BMW 130i a to ve své poslední nejostřejší evoluci. Výkon tohoto vozu je cca 300 koní při váze plus mínus 800 kilo a to vše přenášeno na zadní nápravu. LSD je samozřejmostí. Tyto specifikace opravdu slibovaly netradiční jízdní zážitek. Nervozita ve mě byla opravdu silná, poté, co jsem se oblékl do kombinézy a nasoukal se do interiéru ještě více gradovala. Spolujezdce mi dělal dobrý kamarád, ve kterém by se asi člověk v tom okamžiku krve nedořezal Inženyr mě upoutává do závodních pásů, zapínám master switch a palivové pumpy, vymačkávám spojku a šahám po tlačítku START/STOP. V tom se ozve neskutečný rachot, řadím za jedna a opouštím paddock. Spojka je překvapivě lehká, dávám za dva a jedu si to boxema na okruh a říkam si pohoda. Po opuštění pitlane rychle seznámím plyn s podlahou a to, co následuje pociťují moje záda ještě dnes. Neskutečný kopanec, zvuková exploze, mírné vybočení zadku a akce začíná. Trojka, čtverka na tacháči 200 během několika vteřin. Příchází serie prudších vlásenek, okruh je mokry, všechny projíždím na trojku v cca 150 Km/h a auto drží jak zakouslé, šlapu na plyn na výjezdech auto driftuje - přemotorovana lehká zadokolka. Neskutečná zábava. Volant mi rve ruky z těla, do posledního nervu v tělě cítím, co dělá podvozek. Kontra přicházi dřív než samotný smyk. Vždy jsem si říkal, že něco jako drift ve 180 mě nemůže potkat, nebo to skončí přinejmenším velmi zle. V tomto autě to byla samozřejmost a vše se zvládalo bleskovým pohnutím zápěsti jedné ruky. Neskutečné. Proti tomuto je jakýkoli civilni supersport jen a pouhe silniční auto. Brzdy mě deformovaly tělo a akcelerace ubíjela. Ke konci odešly pneu takže dvě menší hodiny jinak víceméně solidní jízda...
